Stůjte, domy panelové!
Požíráte zahrady
plné boží záhady!
Požíráte sad,
kam chodil jsem si hrát!
Požíráte minulost.
Kdy budete mít už dost?
Kolik zbývá luk a lesů,
čekajících až adresu
lukrativní dostanou?
Kampak vaše říše stresu
chapadla až dosáhnou?
Zatím ještě je kam utéct
kam se schovat, kde mít klid.
Nemuset se v městě upéct,
kůru stromů políbit,
běhat, skákat. žít a snít!
Avšak jednou, až vy, domy
poslední strom zhltnete,
nebude již jediného
veselého dítěte...