Štítky

úterý 4. prosince 2012

Ze života

Na tvojí duši mi záleží
mnohem míň, než by mělo.
Tvé srdce je pro mne přítěží,
mě totiž jde jen o tvé tělo!

pondělí 3. prosince 2012

Poslední

Zas mrak se s mrakem sešel,
zlá bouře v kraji vládne.
Já včera jsem se věšel,
ach, jak to bylo snadné!

Vždyť dál se Země točí,
a točit se snad bude.
Až sejdu z mysli, z očí,
ji o mne neubude...

Vždyť dnům kraluje Slunce,
a noci Luna střeží,
kdybych poslechl Vůdce
svět změnil by se stěží...

Teď pokusit se musím!
Než na Zemi já více,
tam v nebi! Tam já zkusím
střežit životů svíce.

A pohovořím s Kristem
ať osud Země zváží,
vždyť víc než války systém,
všech lidí duše váží!

středa 28. listopadu 2012

Záchvěv

Je listopad, zima ještě není,
já přesto vločku bílou vidím - právě kolem letí!
A náhle vše se ve mně mění,
teď omámen jsem krásou - chci lásky písně pěti!

úterý 20. listopadu 2012

Setkání

Seděla u okna, skrze něj hleděla.
A já, ač dobře vím, že se to nedělá,
hleděl jsem v úžasu na toho anděla.
Ach, dívko překrásná, kdybys jen věděla!

úterý 6. listopadu 2012

Podvod

Kolik  let již podvádím tě?
Realitu zastírám?
Ze lží pevné splétám sítě,
pravdu jasnou popírám?
Pravdu, která pravdou tvou jest.
Pravdu svatou, jedinou!
Každý den je za hřích můj trest,
mučí mne tou vidinou:

Prázdný, marný, bezcílný
- to můj život má dál být?!
Měl bych přijít se změnou,
jak však moudrosti nabýt?
Kde, když síly není,
mám já oné tolik vzít?
Jak to temno, mysl prázdnou,
láskou, štěstím zaplnit?
Kým chci být, či kým se stát mám,
Nebo čím? - Já netuším!
Čímkoliv chci být - jsem ničím,
život svůj svým žitím ničím!
Kterou cestou mám se dát?
Trpět žízní či mít hlad?
Každá z cest svá úskalí má,
z volby strach mne náhle jímá!
Zkouším, tápu, marně hledám,
U kterých dveří se ptát mám?
Hledám spásu! Kde ji najít?
Nevím, neznám... Nepoznám!

Je již pozdě! Pomoc není?
Ty, má duše ubohá,
zavrhnutá od Boha.
Připojíš se po setmění k průvodu?
- Řece těl, jenž bez vzepření,
Míří k branám zatracení,
ze stejného důvodu...
Budeš už dnes po setmění,
- Ach, má duše, zánik tuším! -
jen součástí průvodu?
Připojíš se, duše má?!
K za života mrtvým duším?

čtvrtek 11. října 2012

Bajka

Valí chrobák kuličku,
valí, valí, valí.
Dá si pauzu chviličku,
do trávy se svalí.
Odpočívá, přemýšlí,
jak se dneska nadřel,
aby na kuličku nové
hovínko si našel.
Je to doba, co už světem,
kuličku svou valí si,
On však není znaven věkem
a když se tak zamyslí:
Bobek k bobku, když se sejde,
To je páni bohatství!
A že smrdí? Že prý páchne?
Na to nikdy nemyslí!
Hlavně, že má pořád více,
jedno, kde si nahrabal.
U plotu či u silnice,
valí svůj majetek dál.


Náhle z jeho přemýšlení,
kdo to sakra může být?
Nemůže být pomyšlení
mocného jak on rušit!
Podívá se, očka mhouří,
nevěřícně dívá se.
Chrobačka si kouli valí,
a na něj usmívá se!
Přijde k němu hodně blízko,
sladce na něj promluví:
"Nazdar brouku, pěkná koule,
co bys řek na zásnuby?
Koule k kouli, smrádek k smradu,
bohatství se násobí,
smradu bude jako v hradu,
jé, to budou žaloby!
Nejbohatší ze všech budem,
každý bude závidět.
A my na ně zpoza koulí,
nebudem chtít pohledět.
Všechno napůl...”
“Počkej, zadrž!”
Brouk ji náhle přeruší.
Tahle věta, hluboce ho,
potrápila na duši.
“Všechno napůl? To si myslíš,
že já dělit budu se?
Holka zlatá, tak to rychle,
s tou svou koulí odkul se!”


Chrobačka se urazila, zaškebila, otočila,
mocně šťouchla do kouličky,
vydala se na cestičky.
Mezi kozí bobečky,
tam se dělaj kuličky!
Brouk byl opět, tak jak on rád,
se svým majetečkem sám,
šťastný, že sám na své kouli,
jediný je mocný pán.
To, že koule sličné dámy,
mnohem větší byla,
a že svatba s ní by jemu,
značně přilepšila,
jeho mozku lakotnému
nadosmrti nedojde
a on sám a opuštěný,
jednou z lakoty pojde.
Protože sám, milí brouci,

nikdo štěstí nedojde!

úterý 21. srpna 2012

Zhaslo Slunce

Zhaslo slunce a s ním i naděje,
zhaslo slunce, kdo nás teď zahřeje?
Zhaslo slunce, svět začal šílet,
zhaslo slunce, pojď, podniknem’ výlet.
půjdeme jen my dva, do lesa, za stromy...
Zhaslo slunce!
Kašleme na města!
Kašleme na domy!
Posledních pár minut máme,
řekni mi, co s nimi uděláme?
My žít snad budeme, ale co ony,
krásné ty zelené života formy?
Potřební jim jsme míň než ony pro nás.
Užij si pohledu, z kopce, až z vrcholu
každý list zelený, změní se v mrtvolu!
Zhaslo slunce, pak řada je na nás!
Zhaslo slunce, temnota, chlad,
nebudou rostliny, nastane hlad,
lidé již role své nebudou hrát!
Věčná tma, nemoci, mrtvých těl smrad!
Největší tma že je pod lampou? Ano.
Nebude stínů hra, lampa když zhasne se.
Nikdy již nevyjde -
žádná noc, ráno...
Temnota jen!
V městě ani v lese
nebude více den!
Dojí se zásoby, zvířata zmizí,
člověk pak člověku stane se cizí,
světlo již nebude, vše v temnu ukryto,
krvavou řekou se naplní koryto.

pátek 20. července 2012

Záblesk světla

Jako slunce ve dni bílém,
jako hvězda v temné noci,
tys světlem mým, tys mým cílem,
bloudím světem bez pomoci.
Nemoc těžká zachvátila duši mou i tělo mé...
Nemocí tou láska k tobě!
Uzdravení?
Nemožné...

úterý 5. června 2012

StroMY

V lese temném, hlubokém,
v lese klidném, plném ticha,
statný strom se k nebi tyčí,
k slunci vzhlíží, tiše vzdychá.

Pročpak vzdychá duše stromu,
když zde v míru může žít?
Vzdechy jemné, tiché, táhlé,
vzdechy lásky nenadálé!
Krásná jedle, hodna krále,
jedle statná, krásně voní,
strom moc touží po ní, ale
kořeny jsou pevné stále -
nemožno se přiblížit!

Strom v svém smutku v lesa skrytu,
není duší jedinou,
která z lásky vzdychá si tu,
z dvou míst vzdechy se linou.
Ano, také jedle vzdychá,
zmámena tou vůní krásnou,
k smrku připoutána láskou,
zem však kořeny též chytá...

Dva milenci, v lesa skrytu,
v nejhlubších těch hlubinách,
smutně spolu vzdychají tu.
Kolikrát již v dějinách,
láska srdce dvě spojila?
Dotyků však není dost.
Propast zakrýt zapomněla,
láska, ta vždy neomylná.

Pozdě staviti teď most...