Ach Lásko, Lásko nestálá,
ach srdce - věčný poutníku!
Zaplaneš a rozplyneš se
jak dým z mého doutníku.
Doutník jen a dobré pití -
v temné noci společníci.
Teplo krbu, obrazy žen,
kterým "Lásko!" směl jsem říci.
Kolik jsem jich miloval,
kolik něžné krásy zažil?
Teď sám sedím v noci temné,
smrt a víno proudí do žil.
Chladnu, chřadnu, umírám,
co z těch lásek zbylo?
Život můj však za to stál.
Žena - boží dílo!
neděle 17. prosince 2017
pondělí 27. listopadu 2017
Krev
Nech tu krev téct...
Jak sladce chutná!
Nech kapky padat,
nebuď už smutná!
V posledním tanci,
v posledním objetí,
nejsou již zrádci ,
nejsou již oběti.
V pramínku rudém
smutek tvůj odteče,
ten pocit bolesti
za chvilku uteče.
Jsem doktor Smrt,
buď prosím svolná,
podej mi ruku
a budeš volná!
pátek 27. října 2017
O(d)puštění
Na světě milion krás,
já vybral si tebe.
Z tisíců hvězd skládá se nebe -
však pro mne tys jedinou.
"Budem MY zas?",
tmy zítřků se ptám.
Každou vteřinou
je těžší to snést -
já vybral si tebe.
Z tisíců hvězd skládá se nebe -
však pro mne tys jedinou.
"Budem MY zas?",
tmy zítřků se ptám.
Každou vteřinou
je těžší to snést -
navždy již sám?!
Chci bojovat o cit,
však jeden z nás procit
Chci bojovat o cit,
však jeden z nás procit
středa 27. září 2017
Medvídek
V louži vody vhozen,
v bahno zašlápnut,
hebký medvídek.
Býval v pokojíčku malém
svědkem lásky nabídek.
Nyní topen, dušen,
rukou ne-již-holčičky.
Význam v tom všem tušen.
v bahno zašlápnut,
hebký medvídek.
Býval v pokojíčku malém
svědkem lásky nabídek.
Nyní topen, dušen,
rukou ne-již-holčičky.
Význam v tom všem tušen.
neděle 17. září 2017
Kocour
I ten kocour zdrhá, bojí
se, když pod obojí
přijímám tělo své i krev svou.
Již to není o nás dvou...
Pryč je láska, pryč je chtíč,
řeklas: "Klidně plakej, křič!"
Slavík lásku jinde zpívá,
kocour zdrh', jen Bůh se dívá.
se, když pod obojí
přijímám tělo své i krev svou.
Již to není o nás dvou...
Pryč je láska, pryč je chtíč,
řeklas: "Klidně plakej, křič!"
Slavík lásku jinde zpívá,
kocour zdrh', jen Bůh se dívá.
sobota 16. září 2017
Házejte kamenem
Měsíc oknem tiše hledí
na rytíře, jenž své hledí
zvedá, helmu odkládá.
I brnění na zem padá,
k panně on se pokládá.
Když tu náhle výkřik! Zrada!
Panna dýku do záda vráží.
Povolejte někdo stráží!
Vrahem panna jest!
Podle bodla dívka čistá,
postih bude nést!
Její ruka byla jistá,
zaslouží si trest!
Trestat pannu snadné zdá se
vždyť rytíř pán její byl.
Zeptá se jí někdo, zda se
nabažila dětství chvil?
Krev panny dnes rytíř prolít
tvrdě, krutě, chladně chtěl.
Předběhla ho - v hlavě obraz
rodičů svých mrtvých těl.
Na hranici hořet bude
vražedkyně nestoudná!
Však pan soudce, který soudil
Rajských bran se nedobude.
Nejhlubších všech pekel dna
dosáhne ta duše černá,
špatně soudit zvolila!
Pannu, která Bohu věrná,
zlosyna krev prolila...
na rytíře, jenž své hledí
zvedá, helmu odkládá.
I brnění na zem padá,
k panně on se pokládá.
Když tu náhle výkřik! Zrada!
Panna dýku do záda vráží.
Povolejte někdo stráží!
Vrahem panna jest!
Podle bodla dívka čistá,
postih bude nést!
Její ruka byla jistá,
zaslouží si trest!
Trestat pannu snadné zdá se
vždyť rytíř pán její byl.
Zeptá se jí někdo, zda se
nabažila dětství chvil?
Krev panny dnes rytíř prolít
tvrdě, krutě, chladně chtěl.
Předběhla ho - v hlavě obraz
rodičů svých mrtvých těl.
Na hranici hořet bude
vražedkyně nestoudná!
Však pan soudce, který soudil
Rajských bran se nedobude.
Nejhlubších všech pekel dna
dosáhne ta duše černá,
špatně soudit zvolila!
Pannu, která Bohu věrná,
zlosyna krev prolila...
pondělí 7. srpna 2017
Přetlak
Úí úí úí
iuiuiuiu iuiuiuiu
Řítí se ulicí
auta uhýbají
chodci uskakují a zírají
A oni letí
Jako vítr, magistrálou vpřed
Hlavně to stihnout!
iuiuiuiu iuiuiuiu
Život, smrt, Život, smrt
Život!
Sedím opřený o zeď domu
Tak nějak nikde
Tak trochu všude
Ale hlavně v tratolišti krve
Neschopen pohybu
Lidé se sbíhají
“Ach bože! To je strašné!”
Křičí, pláčou, fotí
Chladnu
Třesu se
Honem, pospěšte!
Nedá se to vydržet!
Musím!
Je to můj osud.
“Buď tvrdej chlap”, říkal vždycky táta...
iuiuiuiu iuiuiuiu
Život, smrt, Život, smrt
Smrt!
Už jsou tu, vyskakují z aut
“Rozejděte se! Ustupte!”
Drží mě pevně
Jsem tažen do jednoho z aut
Bílé auto pro mě
Černé pro NI
Zasloužila si to
Děvka!
iuiuiuiu iuiuiuiu
Řítí se ulicí
auta uhýbají
chodci uskakují a zírají
A oni letí
Jako vítr, magistrálou vpřed
Hlavně to stihnout!
iuiuiuiu iuiuiuiu
Život, smrt, Život, smrt
Život!
Sedím opřený o zeď domu
Tak nějak nikde
Tak trochu všude
Ale hlavně v tratolišti krve
Neschopen pohybu
Lidé se sbíhají
“Ach bože! To je strašné!”
Křičí, pláčou, fotí
Chladnu
Třesu se
Honem, pospěšte!
Nedá se to vydržet!
Musím!
Je to můj osud.
“Buď tvrdej chlap”, říkal vždycky táta...
iuiuiuiu iuiuiuiu
Život, smrt, Život, smrt
Smrt!
Už jsou tu, vyskakují z aut
“Rozejděte se! Ustupte!”
Drží mě pevně
Jsem tažen do jednoho z aut
Bílé auto pro mě
Černé pro NI
Zasloužila si to
Děvka!
úterý 1. srpna 2017
Svítání
Slunce vychází
stíny mizí
držíš ji v náruči
tu, kdysi cizí
Noci tma ta tam je
ach očí jejích zář
kráčíš teď do ráje
sledujíc její tvář
Hladíš ji po vlasech
v nichž skryto zlato
po mnoha zápasech
stálo to za to!
stíny mizí
držíš ji v náruči
tu, kdysi cizí
Noci tma ta tam je
ach očí jejích zář
kráčíš teď do ráje
sledujíc její tvář
Hladíš ji po vlasech
v nichž skryto zlato
po mnoha zápasech
stálo to za to!
čtvrtek 8. června 2017
Vlas
Tvůj vlas - to jediné, co zbylo
Stín krásných chvil - kolik jich bylo?
Tvůj hlas, Tvůj přenádherný smích,
Tvá vůně, náš slastný lásky hřích.
Sny nocí bez sebe, stisk nocí spolu!
Co z toho zbylo? Krom srdce bolu
a fotek na stěně, snad jen ten vlas
a věčná naděje, že budem zas...
Stín krásných chvil - kolik jich bylo?
Tvůj hlas, Tvůj přenádherný smích,
Tvá vůně, náš slastný lásky hřích.
Sny nocí bez sebe, stisk nocí spolu!
Co z toho zbylo? Krom srdce bolu
a fotek na stěně, snad jen ten vlas
a věčná naděje, že budem zas...
čtvrtek 20. dubna 2017
Výkřik
Co je za okrajem žití?
Zbývá jeden jediný krok.
Spadneš do propasti či se vzneseš k nebesům?
A co je to jemné svědění kolem páteře?
Znamení života nebo dotyk smrti?
Víru ztracenou
více nehledám,
duši bezcennou
peklu odevzdám.
Sám, samotný,
v smrti nehmotný.
Výkřik tvé matky ti dal život.
Jsi jen výkřik!
Neartikulovaná bolest vykřičená do prázdna.
Letíš prostorem, slábneš,
jednou zmizíš v tichu nesmírna.
Zbývá jeden jediný krok.
Spadneš do propasti či se vzneseš k nebesům?
A co je to jemné svědění kolem páteře?
Znamení života nebo dotyk smrti?
Víru ztracenou
více nehledám,
duši bezcennou
peklu odevzdám.
Sám, samotný,
v smrti nehmotný.
Výkřik tvé matky ti dal život.
Jsi jen výkřik!
Neartikulovaná bolest vykřičená do prázdna.
Letíš prostorem, slábneš,
jednou zmizíš v tichu nesmírna.
pátek 3. března 2017
Proč?
Desítky let se snažíš utopit otázku "proč?"
Občas ti v těle něco vyroste
a občas v srdci něco zemře.
Jinak máš většinou hlad.
Porodní bolesti se zvolna mění v agonii umírání
a až při posledním nádechu
si uvědomíš, že všechno je vlastně jedno,
a že bys teda konečně moh' začít žít.
Vzplaneš horoucí láskou k životu!
Pak tě rozpráší na rozptylové loučce
a jdou se opít.
Občas ti v těle něco vyroste
a občas v srdci něco zemře.
Jinak máš většinou hlad.
Porodní bolesti se zvolna mění v agonii umírání
a až při posledním nádechu
si uvědomíš, že všechno je vlastně jedno,
a že bys teda konečně moh' začít žít.
Vzplaneš horoucí láskou k životu!
Pak tě rozpráší na rozptylové loučce
a jdou se opít.
neděle 26. února 2017
Název
Kdo ti radí? Neználci a marnosnílci
Kdo tě řídí? Zkrachovalí mistři
Každý někam směřuje tě. Nebuď tlačen, zbystři!
Odhoď pouta, zbav se tíže, jež tě stále drtí
Zapal v sobě oheň touhy, pohrdej i smrtí
Bůh je mrtev, mosty hoří, staré končí v tento ráz
Víc než tato chvíle není. Vstaň a žij!
Nadoraz!
Kdo tě řídí? Zkrachovalí mistři
Každý někam směřuje tě. Nebuď tlačen, zbystři!
Odhoď pouta, zbav se tíže, jež tě stále drtí
Zapal v sobě oheň touhy, pohrdej i smrtí
Bůh je mrtev, mosty hoří, staré končí v tento ráz
Víc než tato chvíle není. Vstaň a žij!
Nadoraz!
úterý 14. února 2017
Vrazi
Bolest
Lest
Zločin - trest
Pravda krutá
Hlava dutá
Srdce plné
Tělo trne
Nespíš
Nesníš
Nevěříš
Porci smrti večeříš.
Venku mrzne
Uvnitř mrazí
Oběti - vrazi
Jedni jsou v postelích, spolu a nazí
Jiní se po zemi v bolestech plazí.
Lest
Zločin - trest
Pravda krutá
Hlava dutá
Srdce plné
Tělo trne
Nespíš
Nesníš
Nevěříš
Porci smrti večeříš.
Venku mrzne
Uvnitř mrazí
Oběti - vrazi
Jedni jsou v postelích, spolu a nazí
Jiní se po zemi v bolestech plazí.
úterý 7. února 2017
PoTají
Taje lesa roztají
Srdce lásku vstřebá
K milování potají
Jen jeden je třeba
Chlad sněhu bol utiší
Vzhlédneš k nebi naposled
V hloubi lesa nejtišší
Srdce promění se v led
Srdce lásku vstřebá
K milování potají
Jen jeden je třeba
Chlad sněhu bol utiší
Vzhlédneš k nebi naposled
V hloubi lesa nejtišší
Srdce promění se v led
pondělí 6. února 2017
Smířen
Mrazivé ticho absolutna konečnosti cesty
Stejně umřeš, hlupáčku!Tenhle závod zná předem vítěze
a ty to nejsi
Ale to Slunce!
Ta mlha!
Jste si tak podobní
- rozplynete se jako pára nad hrncem
Zbude jen tiché smíření života a smrti
Hluboké stopy těch,
kteří tudy kráčeli před tebou
Jak hluboko se propadneš ty pod tíhou svých hříchů?
V myšlenkách často stojí čas -
nyní stojí myšlenky
Slunce mizí za mlžnou oponou
Čas se valí přes vrcholky hor
Ach, ten pokerface Života
All in!
středa 25. ledna 2017
Pod bodem mrazu
Otevři oči!
Uvidíš tvrdou zem
k níž se volným pádem blížíš.
Každým dnem padáš
volná jako pták
takhle sis to přeci přála
- klesat do oblak.
Plesk!
Bolelo to, malý červený flíčku?
Stesk?
Svoboda je chůze po úzkém zábradlí.
Je leden. A namrzlé zábradlí klouže..
Uvidíš tvrdou zem
k níž se volným pádem blížíš.
Každým dnem padáš
volná jako pták
takhle sis to přeci přála
- klesat do oblak.
Plesk!
Bolelo to, malý červený flíčku?
Stesk?
Svoboda je chůze po úzkém zábradlí.
Je leden. A namrzlé zábradlí klouže..
sobota 21. ledna 2017
Vteřiny
Sedíš u okna, hledíš ven
Vteřiny odkapávají
Teplo hučí v trubkách radiátoru
a venku teče Magistrála proudem.
Okolo tebe prochází život
Tiše, po špičkách,
aby se tě náhodou nedotknul.
Nikdo nezaklepe
Nikdo nezavolá (tvé jméno)
Náhle nesedíš, ležíš na tvrdé zemi
a zíráš na strop.
Teplo dál hučí v trubkách radiátoru
a venku teče Život proudem.
Nic se ne(z)mění
Strnulost automatiky zvyku
a tvého těla.
A vteřiny stále odkapávají
Vteřiny odkapávají
Teplo hučí v trubkách radiátoru
a venku teče Magistrála proudem.
Okolo tebe prochází život
Tiše, po špičkách,
aby se tě náhodou nedotknul.
Nikdo nezaklepe
Nikdo nezavolá (tvé jméno)
Náhle nesedíš, ležíš na tvrdé zemi
a zíráš na strop.
Teplo dál hučí v trubkách radiátoru
a venku teče Život proudem.
Nic se ne(z)mění
Strnulost automatiky zvyku
a tvého těla.
A vteřiny stále odkapávají
neděle 15. ledna 2017
Zpívej!
Tak co, ptáčku, zazpíváš mi?
Zazpíváš mi písničku?
O smrti a o životě...
Zpívej! Aspoň chviličku!
Zpívej, nežli ulehneme
vedle sebe, já a ty.
Ty už znáš i druhou stranu.
Znáš na lásku záplaty?
Zazpíváš mi písničku?
O smrti a o životě...
Zpívej! Aspoň chviličku!
Zpívej, nežli ulehneme
vedle sebe, já a ty.
Ty už znáš i druhou stranu.
Znáš na lásku záplaty?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)