Štítky

čtvrtek 18. června 2020

Po noci probdělé

Svedený z cesty,
omámen tebou,
duše zlomena silou hříchu.
Teď rána pomalé
vteřiny zebou,
ohnutá ramena, konec smíchu...

Jsem jeden z mnoha,
jen jeden z řady,
nicotný záchvěv pouhý.
Nevnímán, použit, odložen, zničen...
Chvilkový objekt touhy.
V temnotách nicoty
den co den, noc co noc,
škvařím se ve vlastním citu.
Vidím tě v dáli dní,
ty mne však přehlížíš.
Z mdlob volám do prázdna: "Jsi tu?!"

Lapený do sítí
slov, lží a slibů,
čekám. Kdy spatřím tě zas?
Slunce již nesvítí,
vnímám svou chybu.
Jak rád bych vrátil čas!
Snad zvlád bych nestát se
pouhým tvým nástrojem,
kolečkem v soukolí,
zábleskem vášně...
Myslíš, že je mi fajn?
Že mě to nebolí?
Bolí. Bolí fakt strašně!