Ledová královna

Marná touha zachytit poslední paprsky léta

Vzpomínky zalité sluncem mi protékají mezi prsty,
    jako Ty.
Rána a zpola zaplněnou postel naplňuje chlad

Blíží se zima, dlouhé noci bez konce, tma a strach
Snad se mi s prvními vločkami vrátíš,
    má ledová královno.

Pokud mám tuto zimu umrznout, tak ve Tvém náručí!

Odcházíš

Odcházíš, světlo zhasíná
Každý z nás teď jinde usíná
Slunce zapadá, Měsíc vychází
Jednomu ten druhý neschází
Zdi padají, mosty hoří
Co láska stavěla, nenávist boří
Je ještě naděje? Je ještě "snad"?
Propast se otvírá,
dál mám tě rád...

Ptáče

Mrtvé ptáče - sotva vylétlo z hnízda -

se roztéká v poledním žáru na tvrdé zemi.
Ten malý plod úžasného kouzla lásky
se peče a škvaří, pohlcován lačnou půdou.
Jak fascinující výjev tvora, který měl štěstí!
Nezažilo hlad, žízeň, samotu, bolest a všechna další trápení světa.
Šťastné to ptáče! 

Tak mrtvé - tak svobodné!
Zemřelo včas.