Štítky

pondělí 29. července 2013

Elektřina

Zvonek.
Dveře vrzly krátce.
Otevírám zvědavosti plný.
Stojí tam on, poradce či zrádce
stojí klidně u dveří,
prst ještě přilepen ke zvonku
čeká
zda mu někdo uvěří.
Drobná očka za brýlemi zbystřila, když spatřil mne
vedro bylo, bez svršku já, v jeho tváři úlek byl
asi myslel, že mne v chvíli nepříjemné vyrušil.
Profesionál toť ale, dech popadl, chvatně spustil:
"Elektřiny málo proudí k vám
proto já vám skvělou nabídku dnes předkládám!
Patnáct procent ušetříte, to je věru mnoho dnes!
Jeden podpis sem hodíte, zde jsem smlouvu vám přines!"
Dalších věcí do mne hustil
stovky, snad i tisíce
A já v potu tváře myslil na pivo
pro něž jdouc on  vyrušil mne
zvonku zvukem
Na to pivo, poklad zlatý v útrobách mé lednice.
Musím se ho zbavit honem, po loku tom toužíce!
Domluvil pán, tiché trapno po chodbě se rozpíná.
Odpovídám:
"Děkuji vám, to je teda novina! Zklamu vás však,"
"Počkejte!", on stačil říct, "Dám vám dárek!
Propisku! Možná i víc!"
Vedro děsné ovládlo mne. Vztek to nebo červenec?
Uzavírám: "Milej pane, víte, čím jsem bratranec?"
"Nevím."
"Tak já povím vám to, ať to máme za sebou.
Bratranec, ten dělá v ČEZu, nabídky on všechny zná
Na rodinných návštěvách on o nich vždycky povídá.
Proto tato domácnost, spokojena je. A dost!
Legitimaci mi ukažte, jinak hned volám," dodal jsem
on poskočil, světlo v jeho očích zhaslo,

na patě se otočil...

pondělí 22. července 2013

Poslední

Odcházím...
Již zanedlouho uvidím modré nebe
a zelenou Zemi z výšky.
Tam k hvězdám půjdu nahoru...

Viděl jsem v noci měsíc zářící -
hleděl do mého okna a volal,
mocný ten správce hvězd na mne volal:
“Pojď.”
Zval mne vzhůru, k sobě.
Hleděli jsme na sebe.
A já nabídku přijal...

Již brzy odejdu a opustím svět.
Půjdu k hvězdám, tam nahoru...
Budete mi chybět,
bude se mi stýskat,
bude - ach - líto mi bude!
Po všech krásách, po ženách, po úsměvech, po rostlinách
- po tom všem se mi bude stýskat...
Kecy!

Zmizím rád přeci!
Rád z tohoto světa zatracení.
Co tu je? Již nic tu není!
Rostliny, zvířata, svoboda - nejsou.
Není tu již lesa více.
Jen fabriky a sklady.
A u silnice nahé dívky postávají
A umírají hlady... po lásce hladoví.
Co s tím? Vždyť vše je v háji!
Vše je marné. Všechno pryč.
Ztratili jsme k žití klíč...

Ach, tam vzhůru půjdu!
Tam snad ještě naleznu nějaké ty bohy - lidi,
kteří přede mnou opustili tento svět
a vrátíme se třeba za pár let...
Snad uvidíme, že se dá svět napravit,
ale nyní? Není možno dále jít
tou cestou, kterou jsme vykročili...

Sbohem, je mi líto Vás,

kteří jste tu zbyli...

Modlitba

Luční kvítku v jarní trávě
prosím, pohleď k nebesům.
Najdi Boha, pros ho za nás,
já neznám jeho adresu...