Štítky

úterý 5. června 2012

StroMY

V lese temném, hlubokém,
v lese klidném, plném ticha,
statný strom se k nebi tyčí,
k slunci vzhlíží, tiše vzdychá.

Pročpak vzdychá duše stromu,
když zde v míru může žít?
Vzdechy jemné, tiché, táhlé,
vzdechy lásky nenadálé!
Krásná jedle, hodna krále,
jedle statná, krásně voní,
strom moc touží po ní, ale
kořeny jsou pevné stále -
nemožno se přiblížit!

Strom v svém smutku v lesa skrytu,
není duší jedinou,
která z lásky vzdychá si tu,
z dvou míst vzdechy se linou.
Ano, také jedle vzdychá,
zmámena tou vůní krásnou,
k smrku připoutána láskou,
zem však kořeny též chytá...

Dva milenci, v lesa skrytu,
v nejhlubších těch hlubinách,
smutně spolu vzdychají tu.
Kolikrát již v dějinách,
láska srdce dvě spojila?
Dotyků však není dost.
Propast zakrýt zapomněla,
láska, ta vždy neomylná.

Pozdě staviti teď most...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za názor ;-)