Podvod

Kolik  let již podvádím tě?

Realitu zastírám?

Ze lží pevné splétám sítě,

pravdu jasnou popírám?

Pravdu, která pravdou tvou jest.

Pravdu svatou, jedinou!

Každý den je za hřích můj trest,

mučí mne tou vidinou:

Prázdný, marný, bezcílný

- to můj život má dál být?!

Měl bych přijít se změnou,

jak však moudrosti nabýt?

Kde, když síly není,

mám já oné tolik vzít?

Jak to temno, mysl prázdnou,

láskou, štěstím zaplnit?

Kým chci být, či kým se stát mám,

Nebo čím? - Já netuším!

Čímkoliv chci být - jsem ničím,

život svůj svým žitím ničím!

Kterou cestou mám se dát?

Trpět žízní či mít hlad?

Každá z cest svá úskalí má,

z volby strach mne náhle jímá!

Zkouším, tápu, marně hledám,

U kterých dveří se ptát mám?

Hledám spásu! Kde ji najít?

Nevím, neznám... Nepoznám!

Je již pozdě! Pomoc není?

Ty, má duše ubohá,

zavrhnutá od Boha.

Připojíš se po setmění k průvodu?

- Řece těl, jenž bez vzepření,

Míří k branám zatracení,

ze stejného důvodu...

Budeš už dnes po setmění,

- Ach, má duše, zánik tuším! -

jen součástí průvodu?

Připojíš se, duše má?!

K za života mrtvým duším?