Ten člověk je bláznivý!
Vždyť přišel sem a přisedl si
na lavičku, kde sedím já,
ačkoliv jsou všechny ostatní volné.
On musí být šílenec nebo nějak postižený.
Aby také ne, vždyť vyšel z Ústavu!
Teď tu jen tak sedí a hledí na Prahu,
vnímá slunce, křídla ptáků,
nikam nepospíchá.
Věčný poutník vlastní duší.
Beze slov tiše přemýšlí.
Zhluboka dýchá.
Ví víc? Nebo aspoň tuší?
Nikam, před nikým, on neutíká
ač jeho čas stejně jako nás všech tiká.
Užívá si ticha.
Teď se zasmál! Srdečně, tak čistě.
Nevím čemu, on však ví to jistě.
Směje se lidem tam dole, v tom mraveništi pod námi.
Jak se stále odněkud někam honí.
Kdo je tu vlastně větší blázen?
On? Já? A nebo Oni?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za názor ;-)