Štítky

čtvrtek 22. února 2018

Odlétáš

Odevzdávám tě životu,
Lásko.
Odlétáš s prvními ranními paprsky Slunce.
Snad tě nespálí,
křehký chomáčku citu...
Možná jednou
někdy,
někde,
opět
nasaji vůni tvé krásy a pochopím,
že s tebou odletělo mnohem víc,
než těch několik zdánlivě prchavých
a přesto ve své prchavosti věčných
dní a nocí,
úsměvů a slz,
otázek bez odpovědí
a odpovědí bez otázek.

Tam na tom místě,
kde tě znovu ucítím,
budu do roztrhání těla kopat.
Hloubš a hloubš,
prorážet vrstvy zapomění,
zbytečně zlých slov,
výčitek a bolestí,
abych ještě jednou,
alespoň při posledním úderu srdce,
mohl obdivovat drahokam
tvé věrné lásky.
Můj poslední výdech ponese:
„Omlouvám se, miláčku...“


sobota 10. února 2018

Or? - well...

Prázdná těla jako červi
po nocích se zmítají.
Temné duše když se prolnou,
básně zmaru šeptají.
V hrobech svých cel uvěznení
vášeň k smrti v křečích cítí.
Srdce - ocel, naděj' - není,
k čemu tohle marné žití?
Holubice smíru leží
s krčky ostře zlomenými,
čas, jak černý mor dál běží
a za okny zazděnými
děje se ten hezký svět.
Svět lidí co klušou v stádu,
klušou v davech na oběd(/ť).
Milují svou skvělou vládu,
nesmějí(/nechtějí) se dívat zpět
na těla těch, kteří padli -
proud hlavní je omrzel;
na ty květy, které zvadly
pod tíhou všech davu zel...