Štítky

neděle 11. září 2022

Stručná debata o lásce a životě nad sklenicí hnusného piva

„To pivo je dneska nějak moc hořké...“

    „To je tím, že si do něj brečíš, vole!
    Můžeš si za to sám...
    Tady je to pivo beztak hnusné.
    Není jak TAM, TAM kam teď nemůžeš a nechceš.“

„Děda vždycky říkal:
  "Nikdy si nezačínej se svou oblíbenou hospodskou!
  Nevíš pak, jestli jdeš do hospody
  protože máš chuť na pivo nebo na ni...
  A když se to pak posere, dopils natrvalo."

Teď se mi tam nahoře v nebeský putyce určitě směje.
Měl pravdu.“



pátek 2. září 2022

Město plné krys

První den jest ve znamení nehybné smrti.
Druhý den horké Slunce vypaluje temná očka.
Třetího dne mrtvé tělo opět ožívá, nafukuje se a
čtvrtým dnem začíná tančit hostinou tisíců hostů.
Pátý a šestý den vrcholí oslavy života (a) smrti,
aby sedmým dnem nastal konečný odpočinek.

Zbývá jen postupně sesychající hmota.

Po mnoho dalších dní se bude vpíjet do pórů města, 
až se stane jeho věčnou součástí,
dalším střípkem mozaiky z mrtvých těl 
ve městě plném krys.




čtvrtek 1. září 2022

Když ticho zpívá

Nejhorší je první vpich -
ten okamžik, který nečekáš.
Bolí to
a tělo, srdce i duše se brání.
Ale jakmile se Tvá krev spravně naředí,
začne to být mnohem snesitelnější,
příjemné, opojné, naplňující.
Pak už jen ten lehký (pře)tlak v celém těle,
jak tě to naplňuje.
A když jsi zcela nasycen,
temnota se rozzáří tisícem barev.
Ticho zpívá a prázdnota tančí!




úterý 9. srpna 2022

Kometa

V kapce slzy topí se láska,
co roky rodí se, vteřinu praská.
Překrásná kometa, vpadla mi do léta,
prolétla kolem a mizí v dáli.
Kometou krutá je osudu odveta,
sám v chladu noci ptám se zda-li
vrátíš se ještě do mého žití
nebo tě jiný hvězdář chytí?



neděle 31. července 2022

Perníková chaloupka

Temné město
Křičící zákoutí
Perníkové město
Chaloupka zve
Baba láká
A ruce sevřené kráčí do dáli
Uhýbají, ale ty jdeš středem
Budeš spálen
Máš hlad
Chuť
na něco sladkého
Kaloricky to nevychází,
ale stejně toužíš
Tak jako už dlouho ne.



středa 11. května 2022

Fénix

Popel a prach, nicota, strach.
Končí žití. Dál (spolu) není možné jíti.
Tíhou viny svalen, láskou spálen
"Sbohem, milovaná!",
voláš ve vteřině poslední,
naposledy v mysli letíš k ní.
Je konec. Opět ses sem dostal.
Jako Fénix musíš shořet, abys znovu povstal.

pondělí 2. května 2022

Láska vše překoná?

Sotva pár týdnů, co ještě tu spala.
Rozverný večer, noc plná vášně.
Tak dlouho problémy pod práh cpala,
až o ně zakopla. "Myslíš, že znáš mě?",
řekla a jen jsi se díval jak odchází.
"Přijdu si pro věci, nepiš, chci klid".
Vytrvat v srdci svém sílu nachází
jen jeden z vás. Ona prostě chce jít.

Dnes dívka známá, však nyní již cizí,
odváží poslední věci.
Mávne ti naposled, řekne: "Čau", zmizí.
Láska vše překoná? Kecy!



čtvrtek 14. dubna 2022

Domů

Zastavit se a vychutnat si zhasnutí posledního okna v paneláku
Jít středem silnice, tak jako kdysi, tak jako vždy
Protože ta cesta se nemění
Autopilot života tě přivede vždy do cíle
Až jsi kdekoliv
S kýmkoliv
I když vypijes klidně o hodně víc než jsi původně plánoval
Tahle cesta 
    tě vždy dovede
        domů

úterý 15. března 2022

Nádech

Vše je vždy naposled.
    Nádech.
TEĎ už není, neexistuje, už je to KDYSI.
Došlo ti to?!
Tahle myšlenka zabolela, ale jen trochu...
Rozhodně méně než každá další vteřina od této chvíle.
Dosud jsi se minutu za minutou rodil a dozrával k tomuto poznání.
Teď už ale víš, že každou jedinečnou, neopakovatelnou, konečnou minutou umíráš.
Jediné co stojí mezi tebou a koncem je nádech. 
Každý nádech oddaluje tvůj konec o několik minut.  
Ale dech se ti víc a víc krátí.
    Výdech.
Proč se znovu nadechnout?



pondělí 7. února 2022

Kapka

Odešla jsi do chladu zimní noci.
Změnila jsi se ve shluk vloček
a mrazivý vítr tě odvál daleko od našeho prahu.
S ranním sluncem jsi roztála a odtekla
daleko, předaleko do hlubokého moře.
Je vůbec možné nalézt kapku v oceánu?
A přesto to zkouším!



neděle 23. ledna 2022

Večerní město

Večerní město zalité Sluncem
uléhá ke spánku, začíná snít.
Ulicí kráčí nemaje cíle
muž, který ztratil touhu dál žít.

Dosud mu proudí v žilách krev rudá
srdce však chladné, v mysli žal roste.
Sbírka chvil radostných děsivě chudá,
k zemi sláb padá zas, opět, po sté!

V záchvatu marnosti slzy se derou
a tiché město mlčky přihlíží.
Kolik je těch, co se s osudem perou
ve ztichlých iluzích měst bez potíží?