Město plné krys

První den jest ve znamení nehybné smrti.
Druhý den horké Slunce vypaluje temná očka.
Třetího dne mrtvé tělo opět ožívá, nafukuje se a
čtvrtým dnem začíná tančit hostinou tisíců hostů.
Pátý a šestý den vrcholí oslavy života (a) smrti,
aby sedmým dnem nastal konečný odpočinek.

Zbývá jen postupně sesychající hmota.

Po mnoho dalších dní se bude vpíjet do pórů města, 

až se stane jeho věčnou součástí,
dalším střípkem mozaiky z mrtvých těl 

ve městě plném krys.

Když ticho zpívá

Nejhorší je první vpich -
ten okamžik, který nečekáš.
Bolí to
a tělo, srdce i duše se brání.
Ale jakmile se Tvá krev spravně naředí,
začne to být mnohem snesitelnější,
příjemné, opojné, naplňující.
Pak už jen ten lehký (pře)tlak v celém těle,
jak Tě to naplňuje.
A když jsi zcela nasycen,
temnota se rozzáří tisícem barev.
Ticho zpívá a prázdnota tančí!