Do smrti spolu...

Od první chvíle jste souzeni sobě,
jste jedna duše a jedno tělo.
Teď něco nového vyrůstá v tobě,
oba však víte, že víc by to chtělo.
Nic vás nerozdělí, v sebe věříte,
i kdyby celý svět stál proti vám!
Každý den spolu spíte i jíte,
ani smrt není důvod k obavám.
Svůj vztah si uhájíte stůj co stůj!
Jste Bohem spojeni.
Ty
a nádor tvůj!

Bludný

Zde jsme se setkali
Zde jsem tě hladil
Zde jsme se líbali
Zde jsem zradil...

Rita

Jmenuje se Rita,
je jí čerstvě sedm let.
Vždycky, když ji vidím, říkám:
"Rito, chci tě hned!"
Ona na to:
"Počkej do jara -
kdo si počká, ten se dočká!"
Počkám...
Jsem trpělivý starý kocour
a ona je fakt sexy kočka!

Budeš?

O dvě patra výš zas hlučně paří,
nová slečna v kuchyni si vaří,
za zdí lásky plný pá se páří...

Sedím v tichu svého pokoje
     - své cely -
pouze z jedné poloviny celý.
O cukr víc do čaje si dám,
budu opět hledat na obloze hvězdy.
Rozechvělý
     - nadále sám.

Oběť

Tak jsem tě objal
Nad Elbrus vyšlo Slunce
Ten třetí, co tam stál, řek:
"Ach lidé, chvalte Pána!"
Trochu ses třásla
Mně se zas zatajil dech
Pozdě? Hlavně ŽE!
Posvátný kousek rána.

Loučení

Leť si, ptáčku překrásný
do dálky neznámé.
Za patnáct Slunce západů
snad zas se shledáme...

PéEf

Vánoce nám přicházejí,
bude opět konec roku.
Již se ani nenaději,
kalendář se vynuluje,
zas utonu v beznaději.
Nezamáčknu slzu v oku,
v tichu kleknu do závějí.
Měsíc po obloze pluje,
za ním v myšlenkách svých spěji:
    Postavit se času toku!
    Přestat hrát svou roli v ději!
    Jaký smysl všeho tu je?
    Kde odpověď uvádějí?!
"Chvála Pánu na nebesích"
děti v matné dálce pěji.

Eko(ne)logická

Za život měl jsem zvířátek mnoho,
žádné z nich bohužel nežilo dlouho.
Příčiny úmrtí rozličné byly,
všechna však zemřela během pár chvílí.

První byl králíček překrásný, zubatý.
Měl jsem ho na víkend na pobyt u táty.
Z klece když vyskočil, divně se zatřásl,
třpyt v jeho očičkách najednou vyhasl,
zmenšil se na rozměr malého brouka,
upadl na záda, tlapkami třepotal,
smutně se koukal...
V minutě mrtev byl, téměř se vypařil.

Morčátko chlupaté bylo mé druhé,
druhý den od koupě však také tuhé.
V pokoji já totiž běhat ho nechal,
že bude skotačit marně jsem čekal.
Zaběhlo za velkou dřevěnou skříň,
z té skříně zazněl hlas:
"Morčátko, zhyň!"
Za skříní ouzko je, podivný podtlak,
z chudinky morčátka zbyl jenom protlak.

Třetím z těch miláčků nebohých mých,
bylo zas morčátko, krásné až hřích!
tu jeho krásu chtěl kamarád poznat,
tak jsem mu morčátko mailem chtěl poslat.
Adresát, předmět, odeslat teď,
soubor přiložen - morčátko, leť!
A tak jsem odeslal morčátko Ondrovi,
bláhově myslel jsem rychle že odpoví.
Odpověď přišla až druhý den kratičká,
z morčátka, že mu prý přišly jen očíčka...

Trh(a/á)n

Rozerván

Otřesen

Kde je Bůh?

Pevná zem?

Ztracený

Zmaten

Bezcenný..

Sám sobě katem.

Zapadlý v závěji,
zataven v plastu,
nemaje naději,
utopen v chlastu.

Schody

Kéž jsou všechny bytosti šťastné!

v tom dřevěném domku pod schody

Zde v poesii ticha je vše krásné

Svatých trojice je strážcem pohody.

Večer v noc se mění, je čas domů jíti

Po schodech stoupat vzhůru k výšinám

A s každým krokem slavit sílu žití

Čas dnešní noci patří pouze nám!

Stůjte!

Stůjte, domy panelové!

Požíráte zahrady

plné boží záhady!

Požíráte sad,

kam chodil jsem si hrát!

Požíráte minulost.

Kdy budete mít už dost?

Kolik zbývá luk a lesů,

čekajících až adresu

lukrativní dostanou?

Kampak vaše říše stresu

chapadla až dosáhnou?

Zatím ještě je kam utéct

kam se schovat, kde mít klid.

Nemuset se v městě upéct,

kůru stromů políbit,

běhat, skákat. žít a snít!

Avšak jednou, až vy, domy

poslední strom zhltnete,

nebude již jediného

veselého dítěte...

Nebe

Krásný den, modré nebe

Postrádám lásku, postrádám tebe

Stromy odkvétají, byť stále Slunce září

A já sním o úsměvu na tvé krásné tváři

Ač teplo vcelku je, mne v kostech zebe

Miluješ mne stále tak moc, jak já tebe?

Hráč

A tak hrál, krásně hrál,

písně zpíval.

Pořád hrál, dlouho hrál,

na svět se usmíval.

Ve dne hrál i v noci hrál

písně které z mládí znal.

Stál a hrál, do dáli hleděl,

víc než my on jistě věděl.

Chvíli se i smál -

to když strunu naladil,

lehce se pak usadil

a zbytek noci hrál.

Ony

Byly - a už nejsou -

přesně o tomhle je svět.

Byly - přijdou další -

tak proč ohlížet se zpět?

Byly - vše se mění -

ráno budeš zase sám.

Byly - teď ti zbývá snění -

věčný lásky chrám.

Návštěva

V důsledku většího rozsahu tohoto textu jej neumisťuji přímo zde, ale můžete si jej stáhnou ve formátu PDF kliknutím na tento odkaz.

Rokle

Hledáte krásu na vyhlídkách

Obdivujete sluncem zalité výhledy

Hledíte do dálek a rozplýváte se tou krásou

Já ne

Výhledy jsou krásné, ale jsou vzdálené a cizí

Ta místa se vás nedotýkají, nesdílí s vámi prostor a čas

Jsou někde tam vzadu a vy je jen obdivujete

Ale nežijete je

Já miluji rokle a temná údolí

Ta vlhká chladně stinná místa

Kde je těsno

Kde člověk tuší nebezpečí

A ze kterých se vy snažíte vždy tak rychle prchnout

K výhledům - pro vás jsou rokle jen cestou

Pro mě cílem

Díky vám za to, alespoň jsem v roklích sám

Zde je slyšet ptáky zpívat

Kapky z větví padat k zemi

Brouky lézt a život poletovat

Zde je cítit vzduch a vůně přírody

a žití

V roklích jste všeho přímou součástí

A rokle jsou částí vás

Sdílíte se navzájem

Jste Jedno

Cesta

Takto nějak kdysi dávný člověk kráčel

cestou temným lesem, domů mířil,

poslouchal ptáky, vozík s sebou vláčel,

kol něj, také v duši stíny, cesty písek vířil.

Stoupal vzhůru k obzorům tušeným,

pryč z chladných temných roklí ven.

Zpíval si pro sebe hlasem mírně dušeným.

Těšil se domů, mířil za sluncem

pryč rychle z lesa - to byl dřív jeho sen.

A čas se mění, jdu dneska stejnou cestou sám

a ptáci stále stejně zpívají a slunce stejně září.

Však já teď nikam nespěchám, zde cíl svůj mám,

já přeji si skrýt ve stín korun tváři.

On těšil se až přijde mezi lidi, do vsi nebo do města

a já z něho teď utíkám - nešťastná nevěsta

kterou proti její vůli provdali a ona pláče

a za svou pravou láskou utíká ve chvílích vzácných.

Ulehám v teplé měkké mechu chomáče

a zpívám s ptáky jejich písně - života smích.

Ticho

Slyšíš ticho? Tiká.

Tik - tak, Tik - tak

Štěstí - zmar, život - smrt...

Vnímáš ticho života.

Cítíš život ticha.

Vnímáš nyní ticho všude kolem,

absolutně čisté nezvučno.

A chceš splynout s tímto tichem ve spojení holém.

Teď i tlouci srdcem neslušno.

Nechceš vůbec dýchat, toužíš nenarušit klid.

Jak je pouhé tvoje žití hlučné!

Náhle nechceš hlučně žít.

Rád bys v smrti stal se částí ticha kolem.

Tvůj život by přestal býti morem,

který svaté ticho v hluku prach vždy promění.

V ticho vemřít - to je pravé zrození!

Asmr

Za lásku utrpení, za žití smrt -

jen bolest druhých štěstí přináší.

A smrt člověka - největší dar -

ta slast je omamná, tmu v srdci rozráží.

Dát když chceš vše - tak o vše přijdeš.

Nic nedej! V srdci led.

Buď jen ty - a nikdo jiný.

A na svět vypusť prokletí jed.

Vody zla proudí a vlny bijí,

proud strhává tě, do hloubi padáš.

Tam ona leží - nahá a krásná - tak jako vždy.

A ty ji trháš na kusy - jak ona tebe -

na kusy žití, mozaiku člověka,

který nikdy nebyl (se) sebou sám.

Její vlasy vytrhané jsou všude kolem

v past zajali tě - toť tvé lásky chrám.

Pokrok

Vyčistit rasu, zachránit národ!

Je málo času, zbrojení, závod!

Rychleji, lépe, silněji, dál!

Starý řád mrtev, ať žije král!