Štítky

pátek 2. května 2014

Za oponou

I.
A bylo to tam...
Ta střela
Zásah
Trefa
Bylo to tam...
Krásné
Krátké
Okamžik naplnění
Mám život
Mám cíl
Smrt odchází
Dnes ožívám
Právě dnes
Jen dnes...
Kdy zas znovu?

II.
Pil jsem
Žil jsem
Zradil jsem

III.
Malý ptáček
Drobný, zbytečný na světě
Vzlétl do nebes
Aby líbal rty andělů
Poprvé a naposled
Nikdy víc již nepolíbí
Málo vzduchu
Ptáček umírá
Padá k zemi
Šťastně se usmívá...

IV.
Já sám
Ďábel s tváří anděla
Ano, vím,
že se to nedělá.
Ale ty pochopíš snad...
Chci, abys to věděla!
Já mám tě rád...





V.
Chtěl bych zavolat
- nevím proč?
Chtěl bych napsat
- nemám komu...
Né, ještě se mi nechce domů!
V hlavě vrtá ten děsivý červotoč...
Mozek sežral, srdce víc již není
Duše jediná, ta čistá, ještě zbývá
Jak dlouho ona odolat má?
A vlastně proč?

VI.
Ach Julie, proč jsi Julie?
Proč jsi? Proč stále jsi?!
Proč nezničil tě čas,
ten krutý pán všeho?
Proč tu stále jsi?
Proč přes všechny věky přetrvává
tvá krása, tvůj úsměv - ten zloděj lidských srdcí!
Je tak snadné tě milovat!
Podléhám? Nikoliv - podlehl jsem!
A nejsem první a jistě ani poslední.
Proč jsi tak věčná?
Proč já tak smrtelný?

VII.
Ne, nechce se mi jít
Nechce se mi kráčet
Chci osud obejít
Jím nenechat se vláčet
Hle, lampa krásně bíle září!
- to světlo je v mých vzpomínkách
 jenž se začínají ztrácet
a přeci to bylo jen před malou, nepatrnou chvílí!
To světlo se odráželo ve tvé tváři.

IX.
A co když zabiji člověka v představách svých?
Je toto vražda? Není.
Proto když o tobě sním, je to hřích?
Je tedy nevěrou snění?

XI.
Jsi chytrá - tys musela to vědět,
že dnes u nás já nechtěl jen tak sedět
a dívat se ti do očí.
Nebo čekalas’ jen, zda někam to pokročí?
Tys na mně to nechala a jen tiše čekala?
Nebo snad krutě spokojenás’ byla,
že já jsem vyčkával a hleděl ti do očí?

XII.
Tak jsem to stihnul!
Stihnul jsem autobus!
Velké plus -
plán dodržen mám.
Ale jsem sám...

XIII.
Autobus číslo jedna.
Opilá dívka,
starý pán,
smrdutý bezdomovec -
ti všichni jedou se mnou.
Tyto lidi u sebe mám.
Jsem sám.
Stále sám.
Hledím ke hvězdám a prosím:
Chci být s tebou ještě jednou,
jednou jedinkrát
a říct ti, že jen tebe,
tebe jedinou,
mám rád.

XIV.
A ta paní stála u mne,
hleděla mi přes rameno,
četla básně mé a dívala se.
Smutně či šťastně?
To se nikdy nedovím..
Řekla pouze s nostalgií v hlase:
“Já vím.”

XV.
Den zalitý zlatem pomalu končí
a já hledím do tvých krásných oči.
Přemýšlím. Co vlastně vidím v nich?
Barvy květin, záři slunce, štěstí léta
nebo chladný bílý sníh?

XVI.
Na tvář ti dopadá paprsek sluneční -
první to paprsek z paprsků letních.
Přeji si moc aby den dnešní byl věčný
Paprskem tím taje v srdci mém sníh.

XVIII.
Jen jedna noc - to není moc
Já vím
Proč s tebou letní oblohu
já víc již vidět nemohu?
Proč o tobě jen sním?

XIX.
Musím jít dál i když to nejde,
setrvačnost, to je silná zbraň.
Lež či pravda, co na tom sejde?
Bolest srdce za srdce rozmar daň.

Víc se toulám, více sním,
okamžikem žiji, málo spím,
vnímám zeleň, zpěvy ptáků,
modř oblohy, bělost mraků!
Svět je pro mne vteřinou,
kterou nesmím promarnit.
Přemýšlím, co příčinou?
Láska by to mohla být!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za názor ;-)