Desítky let se snažíš utopit otázku "proč?"
Občas ti v těle něco vyroste
a občas v srdci něco zemře.
Jinak máš většinou hlad.
Porodní bolesti se zvolna mění v agonii umírání
a až při posledním nádechu
si uvědomíš, že všechno je vlastně jedno,
a že bys teda konečně moh' začít žít.
Vzplaneš horoucí láskou k životu!
Pak tě rozpráší na rozptylové loučce
a jdou se opít.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za názor ;-)