Štítky

čtvrtek 18. června 2020

Po noci probdělé

Sveden z cesty, omámen tebou,
vůle zlomena silou hříchu.
Teď rána pomalé vteřiny zebou,
ohnutá ramena, konec smíchu.

Jsem jeden z mnoha, jen jeden z řady,
nicotný záchvěv pouhý.
Použit, odložen, opuštěn, zničen,
chvilkový objekt touhy.
V temnotách nicoty bez šance na únik,
škvařím se ve vlastním citu.
Hledím ti do očí, ty mne však přehlížíš.
Ač vím že neslyšíš, volám: "Jsi tu?!"

Polapen do sítí slov, lží a slibů,
umrzám ve světě zbaveném krás.
Slunce již nesvítí, vnímám svou chybu.
Jak rád bych vrátil čas!
Snad zvlád bych nestat se pouhým tvým nástrojem,
kolečkem v soukolí, zábleskem vášně.

Myslíš, že je mi fajn? Že mě to nebolí?
Bolí. Bolí fakt strašně!

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za názor ;-)