Házejte kamenem

Měsíc oknem tiše hledí
na rytíře, jenž své hledí
zvedá, helmu odkládá.
I brnění na zem padá,
k panně on se pokládá.
Když tu náhle výkřik! Zrada!

Panna dýku do záda vráží.
Povolejte někdo stráží!
Vrahem panna jest!
Podle bodla dívka čistá,
postih bude nést!
Její ruka byla jistá,
zaslouží si trest!

Trestat pannu snadné zdá se
vždyť rytíř pán její byl.
Zeptá se jí někdo, zda se
nabažila dětství chvil?
Krev panny dnes rytíř prolít
tvrdě, krutě, chladně chtěl.
Předběhla ho - v hlavě obraz
rodičů svých mrtvých těl.

Na hranici hořet bude
vražedkyně nestoudná!
Však pan soudce, který soudil
Rajských bran se nedobude.
Nejhlubších všech pekel dna
dosáhne ta duše černá,
špatně soudit zvolila!
Pannu, která Bohu věrná,
zlosyna krev prolila...

Přetlak

Úí úí úí
iuiuiuiu iuiuiuiu
Řítí se ulicí
auta uhýbají
chodci uskakují a zírají
A oni letí
Jako vítr, magistrálou vpřed
Hlavně to stihnout!
iuiuiuiu iuiuiuiu
Život, smrt, Život, smrt
Život!

Sedím opřený o zeď domu
Tak nějak nikde
Tak trochu všude
Ale hlavně v tratolišti krve
Neschopen pohybu
Lidé se sbíhají
“Ach bože! To je strašné!”
Křičí, pláčou, fotí
Chladnu
Třesu se
Honem, pospěšte!
Nedá se to vydržet!
Musím!
Je to můj osud.
“Buď tvrdej chlap”, říkal vždycky táta...
iuiuiuiu iuiuiuiu
Život, smrt, Život, smrt
Smrt!

Už jsou tu, vyskakují z aut
“Rozejděte se! Ustupte!”
Drží mě pevně
Jsem tažen do jednoho z aut
Bílé auto pro mě
Černé pro NI
Zasloužila si to
Děvka!

Svítání

Slunce vychází
stíny mizí
držíš ji v náruči
tu, kdysi cizí
Noci tma ta tam je
ach očí jejích zář
kráčíš teď do ráje
sledujíc její tvář
Hladíš ji po vlasech
v nichž skryto zlato
po mnoha zápasech
stálo to za to!

Vlas

Tvůj vlas - to jediné, co zbylo
Stín krásných chvil - kolik jich bylo?
Tvůj hlas, Tvůj přenádherný smích,
Tvá vůně, náš slastný lásky hřích.
Sny nocí bez sebe, stisk nocí spolu!
Co z toho zbylo? Krom srdce bolu
a fotek na stěně, snad jen ten vlas
a věčná naděje, že budem zas...

Výkřik

Co je za okrajem žití?
Zbývá jeden jediný krok.
Spadneš do propasti či se vzneseš k nebesům?
A co je to jemné svědění kolem páteře?
Znamení života nebo dotyk smrti?

Víru ztracenou
více nehledám,
duši bezcennou
peklu odevzdám.
Sám, samotný,
v smrti nehmotný.

Výkřik tvé matky ti dal život.
Jsi jen výkřik!
Neartikulovaná bolest vykřičená do prázdna.
Letíš prostorem, slábneš,
jednou zmizíš v tichu nesmírna.

Když budeš mít jó velké štěstí,
bude se o tobě chvíli hovořit:
"Slyšeli jste to?"
    "Co?"
"Ále, to bylo asi jen kvílení větru..."

Proč?

Desítky let se snažíš utopit otázku "proč?"
Občas ti v těle něco vyroste
a občas v srdci něco zemře.
Jinak máš většinou hlad.

Porodní bolesti se zvolna mění v agonii umírání
a až při posledním nádechu
si uvědomíš, že všechno je vlastně jedno,
a že bys teda konečně moh' začít žít.

Vzplaneš horoucí láskou k životu!

Pak tě rozpráší na rozptylové loučce
a jdou se opít.

Název

Kdo ti radí? Neználci a marnosnílci
Kdo tě řídí? Zkrachovalí mistři
Každý někam směřuje tě. Nebuď tlačen, zbystři!
Odhoď pouta, zbav se tíže, jež tě stále drtí
Zapal v sobě oheň touhy, pohrdej i smrtí
Bůh je mrtev, mosty hoří, staré končí v tento ráz
Víc než tato chvíle není. Vstaň a žij!
Nadoraz!

Vrazi

Bolest
Lest
Zločin - trest
Pravda krutá
Hlava dutá
Srdce plné
Tělo trne
Nespíš
Nesníš
Nevěříš
Porci smrti večeříš.
Venku mrzne
Uvnitř mrazí
Oběti - vrazi
Jedni jsou v postelích, spolu a nazí
Jiní se po zemi v bolestech plazí.

PoTají

Taje lesa roztají
Srdce lásku vstřebá
K milování potají
Jen jeden je třeba

Chlad sněhu bol utiší
Vzhlédneš k nebi naposled
V hloubi lesa nejtišší
Srdce promění se v led

Smířen

Mrazivé ticho absolutna konečnosti cesty

Stejně umřeš, hlupáčku!
Tenhle závod zná předem vítěze
a ty to nejsi
Ale to Slunce!
Ta mlha!
Jste si tak podobní
- rozplynete se jako pára nad hrncem
Zbude jen tiché smíření života a smrti

Hluboké stopy těch,
kteří tudy kráčeli před tebou
Jak hluboko se propadneš ty pod tíhou svých hříchů?
V myšlenkách často stojí čas -
nyní stojí myšlenky
Slunce mizí za mlžnou oponou
Čas se valí přes vrcholky hor
Ach, ten pokerface Života
All in!

Pod bodem mrazu

Otevři oči!
Uvidíš tvrdou zem
k níž se volným pádem blížíš.
Každým dnem padáš
volná jako pták
        takhle sis to přeci přála
        - klesat do oblak.
Plesk!
Bolelo to, malý červený flíčku?
Stesk?
Svoboda je chůze po úzkém zábradlí.
Je leden. A namrzlé zábradlí klouže..

Vteřiny

Sedíš u okna, hledíš ven
Vteřiny odkapávají
Teplo hučí v trubkách radiátoru
a venku teče Magistrála proudem.
Okolo tebe prochází život
Tiše, po špičkách,
aby se tě náhodou nedotknul.
Nikdo nezaklepe
Nikdo nezavolá (tvé jméno)

Náhle nesedíš, ležíš na tvrdé zemi
a zíráš na strop.
Teplo dál hučí v trubkách radiátoru
a venku teče Život proudem.
Nic se ne(z)mění
Strnulost automatiky zvyku
a tvého těla.
A vteřiny stále odkapávají

Zpívej!

Tak co, ptáčku, zazpíváš mi?
Zazpíváš mi písničku?
O smrti a o životě...
Zpívej! Aspoň chviličku!
Zpívej, nežli ulehneme
vedle sebe, já a ty.
Ty už znáš i druhou stranu.
Znáš na lásku záplaty?

Výsych

Ach, jak jsi krásná!
Až ticho kolem zpívá
a Slunce vychází na západní straně.
Na tebe, Tajemná, se dívá.
Bledne závistí!
Suché kamení v řece času teče.
A já?
Balancuji na až příliš tenké hraně,
rozřezáván napůl, před tebou v kleče.

Barel

Vyprázdněný barel citů
bloudí Prahou za úsvitu.
Bloumá sám, pryč utíká,
opit občas škytne.
Svět se ho již netýká,
z Nuseláku slítne.

Do smrti spolu...

Od první chvíle jste souzeni sobě,
jste jedna duše a jedno tělo.
Teď něco nového vyrůstá v tobě,
oba však víte, že víc by to chtělo.
Nic vás nerozdělí, v sebe věříte,
i kdyby celý svět stál proti vám!
Každý den spolu spíte i jíte,
ani smrt není důvod k obavám.
Svůj vztah si uhájíte stůj co stůj!
Jste Bohem spojeni.
Ty
a nádor tvůj!

Bludný

Zde jsme se setkali
Zde jsem tě hladil
Zde jsme se líbali
Zde jsem zradil...

Rita

Jmenuje se Rita,
je jí čerstvě sedm let.
Vždycky, když ji vidím, říkám:
"Rito, chci tě hned!"
Ona na to:
"Počkej do jara -
kdo si počká, ten se dočká!"
Počkám...
Jsem trpělivý starý kocour
a ona je fakt sexy kočka!

Budeš?

O dvě patra výš zas hlučně paří,
nová slečna v kuchyni si vaří,
za zdí lásky plný pá se páří...

Sedím v tichu svého pokoje
     - své cely -
pouze z jedné poloviny celý.
O cukr víc do čaje si dám,
budu opět hledat na obloze hvězdy.
Rozechvělý
     - nadále sám.

Oběť

Tak jsem tě objal
Nad Elbrus vyšlo Slunce
Ten třetí, co tam stál, řek:
"Ach lidé, chvalte Pána!"
Trochu ses třásla
Mně se zas zatajil dech
Pozdě? Hlavně ŽE!
Posvátný kousek rána.